Pěkný hostel, kola, zapomenutý pin a had v jezeře
Do Albánie jsme přijely autobusem z Černohorskeho městečka Ulicnj přes hraniční přechod Muriqan – Sukobin. Přejet hranice nezabralo ani půl hodiny. Navíc do Albániie můžete vstoupit na občanku, věděli jste to? My ne. Klasika. 
Po chvíli už vidím první mešitu, na poli tu roste kukuřice a vedle mě sedí kluci z New Yorku co míří na Korfu. Tam možná taky pojedeme.
Cílem dnešního dne je městečko Skadar. Přes booking jsme si našly hostel. Byl asi 400 metrů od zastávky autobusu a viditelně označený. Hostel za necelých 150 Kč. Čistý, sprcha, pračka, kuchyňka, zamykatelné skříňky, rychlá wifi, kola k půjčení zdarma. Kola jsou super. Místní městská doprava je relativně levná, ale s kolem máte přeci jen větší svobodu.
Ubytovaly jsme se a rovnou se vydaly do města. Nejdříve na pevnost Rozafa. Dnes jsou zde k vidění ruiny a zbytky hradu, který kdysi sloužil k obraně města, ale i restaurace nebo muzeum. Je odtud pěkný výhled na město i nedaleké jezero, vstup vyjde na 2 eura. Pán u kasy nám vysvětluje, jak se albansky řekne dobrý den, děkuji a naschledanou. Poctivě si to zapisuju, ale bude mi trvat ještě tak týden, než si to zapamatuju.
Než vyrazíme k jezeru, chceme si vyměnit peníze. Jenže je neděle a banky nemají otevřeno, směnárnu nevidíme žádnou. Chci si vybrat peníze z bankomatu a narážím na problém. Dojde mi to, až když mi bankomat podruhé píše chybu. Zadávám pin k jiné kartě. Napotřetí zadám správný pin, což si myslím já, nikoliv bankomat. Bože Lenko… Ještěže se můžu vymlouvat na to, že jsem blond. Zapomenout pin a zablokovat si kartu je něco, co chcete v Albánii zažít. Ještě se mi to nikdy nestalo, tak proč ne zrovna tady, že? Musíme se tomu smát, čehož si všimne pán, který má hned vedle obchod s obleky a nabízí nám výměnu peněz. Sláva aspoň něco.
Nějaké peníze máme a vyrážíme k jezeru. Potkáváme spoustu cyklistů, míjíme mešitu, katolický hřbitov a odpadky. Těch je tu hodně. K jezeru je to asi 9 km po rovince. Ještěze jsem doma odolávala a v rámci šetření na cestu si nekoupila nové kolo. Můj Ocelot byla dobrá průprava na místní stroje. Skadarské jezero je největší jezero na Balkáně. Rozléhá se až na 376 km². Větší část jezera připadá Černé Hoře, kde je jezero a jeho okolí národním parkem. Jedná se o ptačí rezervaci s více než 270 druhy, mimojiné i s posledními evropskými pelikány.
U jezera si vyhléneme pěkně místečko, kde je jen pár rybářů. Už jsem se koupala všude možně, ale Skadarske jezero si na seznam nepřipíšu. Na poslední chvíli mě odradil had, co si to plaval ke břehu. Verunka je odvážnější, vlezla tam po kotníky. Počítá se to?
Blíží se večer a dostáváme hlad. Už by to chtělo teplé jídlo. Ale zákon schválnosti funguje na 100%. Všude narážíme na bar&café, ale restaurace žádná. Albánci očividně přežívají jen na kafi. Až v centru města narazíme na pár restaurací, ale na náš vkus jsou dost drahé. Nakonec si kupujeme kuře a brambory u pána na ulici a společně s hořkou okurkou z Černé Hory si jídlo sníme v hostelu na dvorku. Zbyde i na psa, co nás přišel navštívit. Po večeři se jdeme projít, už není takové teplo a všude jsou davy lidí. Jdeme brzy spát, jsme unavené a další den ráno odjíždíme do Thethu, kde nás čeká několika denní trek v horách.
