Archiv autora: Lenouš

Stále ve stanu, opět bez peněz, Ohrid, koupání v potoce 2:12, nikdy se neponaučím. Jenže co mám dělat, když je tady ta káva tak dobrá? Nikdy neodolám a pak čumím do stropu. Říká se tomu ve stanu strop? Další noc venku, kolikátá v řadě už? Z restaurace jsme vyšly za tmy.

Miro Pavšim Albánie, Pěšky přes hranice, chceme razítka, jezero Ohrid, stanování u kostela, zase bez peněz Taxi nás vyhazuje na hraničním přechodu u Ohridského jezera. Stojí tam jen jedno auto a my jdeme pěšky. Už jste někdy přecházeli hranice pěšky? Já to miluju. Procházet se zemí „nikoho“. Dnes už je

Co jste ochotni udělat pro 150 Kč? 150 korun. Přesně tolik stojí nejlevnější hostel v Korçe. Cestou si říkáme, jestli jsme normální. Proč nejdeme do toho hostelu. Co je to 150 Kč? Tady třeba lepší oběd, 100 km autobusem nebo 13 káv. Dnes jsme celý den stopovaly, tím jsme ušetřily

koupání, změna plánu, stopování, stopování a zase stopování Kolikrát za den se dá změnit plán? Mnohokrát. Ráno jsme vstaly brzy a šly vyzkoušet banju. Je to velká výhoda stanovat vedle místa, kde se můžete vykoupat. Po snídani jsme se vydaly do hor na výlet. Jenže po 10 minutách chůze jsme

Moře, kola, spousta zmrzliny, taxi a Stopování Ležím ve stanu a celou noc neusnu, protože asi 200 metrů od nás probíhá párty. Ale aspoň si můžu sepsat dnešek. Nevím. Nevím jak to tady popsat. Jsem tu 8 dní a stále jsem z toho v šoku. Dnes je neděle, alespoň kalendář to

Plavba po přehradě, Berat, káva, melouny a zase káva Ráno nás vyzvedl trajekt a užily jsme si krásnou projížďku po přehradě. Cesta je dlouhá asi 26 kilometrů a trvá dvě hodiny. V přístavu jsme okamžitě nasedly do autobusu směr Tirana. Ani nebyl čas koupit si jídlo. Kománská přehrada je od hlavního

Albánské alpy, Horalky na baterky, samota a koupání v řece Trek v Prokletých horách, kterým se někdy přezdívá Albánské Alpy, z Thetu do Markaj ke Komanské přehradě je dlouhý asi 36 km, zpravidla se chodí tři dny. Pokud by trek někoho zajímal, doporučuji stránky www.albanskavyzva.cz, kde seženete všechny důležité informace.  Den první:

Pěkný hostel, kola, zapomenutý pin a had v jezeře Do Albánie jsme přijely autobusem z Černohorskeho městečka Ulicnj přes hraniční přechod Muriqan – Sukobin. Přejet hranice nezabralo ani půl hodiny. Navíc do Albániie můžete vstoupit na občanku, věděli jste to? My ne. Klasika. Po chvíli už vidím první mešitu, na

Koupání, první spaní venku, pokus o stopování Spaní na letišti není jen tak. V Krakově jsme spali na kovových lavicích, v Baku na gauči, v Dubaji nás nenechali vyspat ani na zemi ve spacáku. V Katovicích jsme si našly opuštěný dětský koutek, kde byl klid, zásuvka a umyvadlo. Vyhodit nás přišli až po třech

Odjezd do neznáma Je to tu. Den D. Nebo spíš den O. Odjezd. Rok po tom, co mě to poprvé napadlo. Že mě cestování baví asi nějak víc. Tenkrát to byla taková šílená myšlenka, co mi jen bleskla hlavou v maršutce cestou po Gruzii. Hned jsem ji zahnala. Protože je

120/120