Rutina, urbex, ségra je tady
Co bych řekla o Kutaisi? Je to druhý největší město v Gruzii (to ještě neznamená, že je velký), lítá sem Wizz air (to znamená, že se tu každý turista minimálně jednou za svůj pobyt objeví). To se týká i mojí ségry, která sem za pár dní přiletí.
Jestli tady něco stojí za navštívení, tak Katedrála Bagrati, je od ní krásný výhled na město, ale nedoporučuji tam chodit samotným holkám, pohybuje se tam chlápek, co vás může sledovat. Katedrála je nedaleko centra města, kde je také největší bazar. Na náměstí David Agmashenebeli najdete hezkou budovu Meskhishvili divadla nebo Colchis fontánu. A taky mekáč, takže wifi zdarma (stejně tak na autobusovém nádraží, na které se přijíždí z letiště).
Kutaisi není přímořské letovisko, našla jsme si ubytování za stejnou cenu jako v Batumi, jen s tím rozdílem, že tady mám pro sebe obrovský pokoj a nemusím poslouchat ničí chrápání. Jak tedy vypadá můj běžný den? Ráno si zacvičím jógu, ke snídani mám nejčastěji pohankovou kaši s ovocem a jogurtem. Mohla bych tu klidně každý den chodit na večeři do slušné restaurace a určitě by mě to nezruinovalo. Jenže já nerada chodím na jídlo sama a naopak si užívám, že mám pokoj sama pro sebe a můžu si vařit normální jídlo. Oukej, svíčkovou jako od babičky tu nevyvářím (jako kdybych ji tak uměla, že), ale vajíčka na pět způsobů jsou na bojové podmínky místní kuchyňky tak akorát. Navíc začínám objevovat benefity vaření na plynu, po pár dnech už si ani neopaluju vlasy. Většinou. Stejně potřebuju ostříhat, tak je to takový další, vylepšný, 2v1 (oběd a kadeřnice za jednu cenu).
Jediný výlet jsem si udělala v úterý, jela jsem do městečka Tskaltubo. Je to gruzínské lázeňské město ležící kousek od Kutaisi, dostanete se do něho za půl hodinky maršutkou 30 z autobusového nádraží. Tskaltubo zažilo největší slávu v období Sovětského svazu díky pramenům minerální vody Dnes město značně chátrá, většina lázeňských budov má svou největší slávu dávno za sebou a slouží jako ubytovny pro uprchlíky z Abcházie. Místo ideální pro někoho, kdo vyhledává všechno „hnusný“.
Ve středu ráno zaspím, proč ne. Ségra má přiletět v noci a ráno má za úkol dostat se maršutkou z letiště na nádraží do Kutaisi odkud pojedeme do Tbilisi. Chtěla jsem být na nádraží s předstihem, ale nejsem sbalená a na autobus to mám docela kus. Ale štěstí přeje nepřipraveným a já chytám maršutku 1 už cestou na nádraží. Ségra dorazila, uf! I když mám zakázáno psát jak se z letiště dostala😀.
