Únava, Kypr?, už žádný 2v1 prosím!!
Cestu do Mersinu už nemám sílu ani komentovat. Co tu musíte vidět a nesmíte vynechat? Nemám tušení. Jsme tu z jednoho jediného důvodu. A tím je přístav, ze kterého chceme jet lodí na Severní Kypr. Máme v plánu si tam odpočinout u moře. Vím, zní to divně. Odpočinout si z čeho? Vždyť jsme přeci na dovolený.
V 9 hodin ráno přicházíme do přístavu, aby nám řekli, že se lístky na trajekt prodávají až ve 12. Tři hodiny, co dělat? Jít na snídani a čaj(e). Stihneme si ještě na chvíli lehnout v parku a vrátit se pro sluneční brýle, které jsem zapomněla v pekárně. Ve 12:30 se vracíme do přístavu, k naší velké radosti tu ale nikdo není. V 13:30 se ptáme lidí, kteří pracují v přístavu, kdy si tedy budeme moci koupit jízdenky a odpovědí nám je, že ve 14:00. Čas zabíjím tak, že ležím na lavičce a doufám, že se ještě dlouho nebudu muset zvednout, nevím, jestli bych to dokázala. Myslíte, že ve dvě někdo přišel? Ani náhodou, nakonec nám pomohou dva kluci, kteří nás zavedou do nějaké cestovní agentury a tam nám řeknou, že lodě na Severní Kypr jsou vyprodané na dnes i zítra. A navíc bychom ještě museli do Silifke. Co se dá dělat, Tomáš na Kypr musí, letí odtud za pár dní domů. Ale pro mě už to nemá smysl jezdit tam a zpět takovou dálku. Najdeme si ubytování, a ráno se budeme muset rozloučit.
Večer si jdeme do stánku na ulici koupit zeleninu a ovoce. Stánek patří staršímu manželskému páru a když platím, zvou nás na čaj. Váhavě si sedáme a kromě čaje dostaneme i výbornou večeři. Strávíme s nimi asi hodinu, povídáme si, koukáme na zprávy, v Istanbulu je zrovna povodeň. O čem si můžete povídat se starými lidmi v Turecku, kteří umí jen turecky? O životě a tak nějak o všem a o ničem. S něčím pomůže Google překladač, a některá slova ve spojení s gesty a úsměvem jsou zkrátka mezinárodní. Už se vám to někdy stalo? Že si jdete koupit zeleninu a dostanete večeři?
