Změna plánu hned první den, Čínská mafie, proč je dobrý mít kamarády, ale proč není dobrý být v Kambodže
„Kdy jede ta loď?“ ptám se ještě jednou kluka na recepci a doufám, že jsem se přeslechla.
„Právě teď. Támhle zrovna přijíždí.“
Co se dá dělat, popadneme krosny a běžíme.
V rozpáleným písku to jde blbě. Jen pro info, kdyby to chtěl někdo taky praktikovat.
Loď už je skoro u břehu a my jsme ještě pořádný kus od ní.
„Už ti někdy ujela loď?“ ptá se mě Verča a směje se tomu jako vtipu století.
Já se nesměju. Na tomhle ostrově už nechci strávit ani minutu, natož další noc.
Loď nakonec stihneme a po jedné zastávce, kdy málem vystoupíme na ostrově Koh Rong (nebudu raději zacházet do podrobností, jinak už by možná někdo mohl pochybovat o našem duševním zdraví) a dvou hodinách později jsme zpět v našem milovaném… Sihanoukville! A máme hlad. Opět. Nechceme se moc vzdalovat od přístavu, protože míříme rovnou na další ostrov Koh Ta Kiev, ale najít tu něco k jídlu je oříšek. Nejsem zrovna fouňa (většinou), ale tady najít něco, z čeho by vám nebylo zle a zároveň to nestálo 20 dolarů, není jen tak. Když najdeme restauraci, po jejíž návštěvě bychom snad nemusely mít zdravotní problém, ukáže se, že problém bude vůbec jídlo objednat.
Pomocí Google překladače se domluvíme na smažených nudlích s vajíčkem za 2 dolary za porci. Nevím, kde se stala chyba, ale dostaneme talíř s nudlemi vymáchanými v sojovce. Za to odmítáme zaplatit dva dolary a našeho dohadování si všimne vedoucí, kterému se rukama nohama snažíme vysvětlit, že jsme nedostaly objednané jídlo. Nejspíš po nás teď půjde čínská mafie, ale dáváme jim každá dolar a radši rychle mizíme.
Další změna plánu během prvního dne se týká ostrova, na který se už údajně nedostaneme. Loďka na něj nejezdí z hlavního přístavu a na ten správný už se nestihneme dostat. Naštěstí jsme mistři improvizace a vymyslíme si náhradní plán. Pojedeme do Kampotu a na ostrovy si zajedeme za pár dní. To, že budeme jezdit tam a zpátky je cena, kterou hodláme obětovat. Musíme se dostat do centra města, odkud odjíždí autobusy. Toho využívají místní tuk tukáři a snaží se nás nacpat do jejich tuk tuku za best price. Best price spočívá asi v 8 dolarech za 3 kilometry jízdy. Díky, nechceme. Radši jdeme po svých. Upřímně toho začneme litovat po pár metrech. Průměrně třikrát za minutu musíme odmítat tuk tuk, je vedro a dusno, lepí se na nás prach a všudypřítomný smrad nedokážu identifikovat. Jediná příjemná část je pět minut v klimatizovaném obchodě, kde si kupujeme vodu a nic jiného. Mají tu jen čínské nudle, čínské sladkosti (precizně zabalené v plastu po jednom kusu) a spoustu věcí, které opět nedokážeme identifikovat. Zajímalo by mě, jak to tu vypadalo před nájezdem Číňanů, jsou jak kobylky.
Dolary za dopravu tu lítají rychleji než stačím mrknout. Ale během 4 hodin, které tu zabere ujetí 100 kilometrů, se namrkám až až. Celou cestu jedeme v koloně, už nevím, jak bych si sedla a výhledy z okýnka mi situaci taky neulehčují. První štěstí dnešního dne spočívá v tom, že nás autobus vysadí před hostelem, který se zanedlouho podle bookingu ukáže jako nejlevnější ve městě. Není to pokojíček pro princezny, ale 3 dolary jsou lepší než 8 na ostrovech a to je pro nás priorita.
Kampot je město s pěknou koloniální architekturou, ale jelikož jsme dnes měli pouze nudle v sojovce a tudíž umíráme hlady, nezvládneme se plně soustředit a vnímat okolí. Naštěstí je Kampot lepší místo pro… všechno, všechno je lepší než Sinahoukville a hned první restaurace vedle hostelu nás zachrání díky místní verzi Amok chicken. Zbytek dne strávíme procházkou po městě a hledáním něčeho dobrého na zub. Se sladkým to v jihovýchodní Asii velký špatný. Naštěstí jsem v Baku potkala Tomáše, který tu byl pár měsíců před námi a dá mi tip na nejlepší palačinky s čokoládou v celé zemi. Jenže Kambodža si s námi zahrává dál a i když zmíněný stánek na bazaru objevíme, máme smůlu. Dnes je zavřeno. Ach jo. Zkusíme být hrdinky a okusíme místní dezert, který je tu podle front před každým stánkem velmi oblíbený. Dokážu identifkovat tři druhy fazolí, želé, led, kondenzované mléko. Zbytek nemám tušení. Výživově to zas není tak špatné, chuťově je to horší. Čokoláda to zkrátka není. Jdeme spát a já začínám mít obavy, co nás tady ještě potká.
