Je neskutečný, jak se historie opakuje. Dnešní Štědrý den je až neuvěřitelně podobný tomu loňskému na Srí Lance. Zahrnuje drahý výlet ala vánoční dárek, chaotickou změnu plánu a zbrklý odjezd.
V okolí Siem Reap není jen Angkor Wat. Je zde také jezero Tonlésap, u kterého jsou plovoucí vesnice. Řeka Tonlé Sap spojuje jezer s Mekongem a je pozoruhodná tím, že dvakrát za rok změní směr proudu. Hladina Mekongu se zvedne a donutí Tonlé Sap obrátit se zpáteky do jezera. To v období dešťů nabere obrovské množství vody. Svoji rozlohu kolem dvou a půl tisíce kilometrů můžu díky monzunům v letních měsících až zečtyřnásobit. Když období dešťů skončí, Mekong znovu umožní svému přítoku, aby se do něj vléval. Všechny domky tu stojí na vysokých kůlech a příjem obyvatel nedalekých vesnic je z velké části tvořen příjmem z cestovního ruchu. Nejdřív zvažujeme půjčení skútru a za loď se pak údajně platí 20 $. Nakonec se rozhodneme obejít místní cestovní agentury a zeptat se na cenu výletu. Jenže skútr tu půjčují za 13 až 15 $, což je dvakrát víc než v Kampotu a navíc jsme zjistily, že když si koupíte organizovaný výlet, vyjde to na 18 $ dolarů. Nebo na 15, když jste první, kdo ten den přijde do jedné z agentur, nabízející výlety. Jen ukázka toho, jak je cena pro turisty napálená, ani jsme to nemusely smlouvat.
Bezcílně procházíme městem. Snídaně v podobě fialového banana puding a mango sticky rice je jedna z těch slabších a přemýšlíme, kam si půjdeme spravit chuť. Máme zajištěný výlet až na odpoledne a než stihneme vlézt do nějaké kavárny na druhou snídani, mrkneme do jedné z agentur zajišťujících dopravu. Nabízejí noční autobus do města, kam chceme jet zítra. Podíváme se na sebe. Výlet je do 7, to stihneme i štědrovečerní večeři. Naše domlouvání si paní vysvětlí jako váhání a srazí nám cenu o 2$ dolary na osobu. Chudák neví, že bychom to vzaly i tak.
Místo druhé snídaně se tedy letíme zabalit. Sice to máme tak tak, ale to nám nebrání dát si cestou dnešní druhý ledový kafe a na ulici palačinky s kokosovým krémem jako stvořeným pro salmoneu. Paní se na nás usměje, řekne si o dolar za 4 ks a jeden nám ještě přihodí. Bude to tím, že jsme uhly z hlavní ulice. Ta pravá Kambodža je hned za rohem od turistických míst. Hned na to jdeme přes trh a když tam vidíte ležet to maso celý den na dřevěných stolech, všude smrad a mouchy… Ryby jsou teda většinou v ledu, v lepším případě. V tom horším sebou hystericky zmítají v kádích bez vody.
Zákon schválnosti v přímém přenosu. Máme 30 minut na to, abychom ušly 3 km na autobus na výlet na plovoucí vesnice. Dva dny nás tu otravuje jeden tuk tuk za druhým a teď nic?! Je poledne a my se plahočíme po silnici. Když už vidíme tuk tuk, tak nám ani nezastaví. Po 15 minutách chůze nám konečně jeden zastaví, ale chce asi 8 dolarů. 8 dolarů za necelé dva kilometry? To určitě.
Výlet víc turistický být nemůže, dojedeme před vesnice a náš průvodce nám řekne pár vět o řece a životě místních. Je období sucha, takže se sem dalo v pohodě dojet na motorce a loď by nás určitě nestála těch 20 doláčů. Projíždíme na lodi kolem domů na vysokých kůlech a pak se procházíme po jedné z vesniček, je tu chrám, škola, i obchody. Místo pod domy nyní slouží jako skladiště všeho možného a skládka. Je tu mnoho rybářského náčiní, všechno ruční výroba, žádné sofistikované stroje. Nakonec nás ještě čeká projížďka na malé lodičce, která je zpoplatněná zvlášť. Sedáme si na jednu z mnoha vratkých lodiček, „kapitánkami“ jsou tu postarší ženy, zajímalo by mě, jestli dostanou alespoň část z těch pěti dolarů, které jsme musely zaplatit navíc za pár minut jízdy. Výlet je zakončen v krokodýlí restauraci. Když vidím dva malé omámené krokodýly v kleci, nedala bych si tu nic už z principu. Takže si sníme tyčinku a sledujeme západ slunce.
Obě jsme unavený a bez nálady, nezlepší nám ji ani štědrovečerní večeře v podobě Amok Fish a Curry. Čas do odjezdu nočního autobusu trávíme posedáváním na u řeky, kde nás žerou komáři. Nálada je čím dál horší a Verča je ještě k tomu všemu nemocná.