Splněný sen číslo #užtonepočítam
Projet si Vietnam na motorce je můj sen už… dlouho. Já vím, že pořád píšu o nějakých snech, ale já jich mám fakt hodně. A stále nemůžu uvěřit tomu, že si je všechny plním. Přitom na tom není nic těžkého, většinou stačí udělat první krok a pak už se to prostě děje.
ZPÁTKY V SAIGONU, PRVNÍ CA PHE SURA DA
Po 7 hodinách dojedeme autobusem zpět do Saigonu. Motorku ještě nemáme, tak po dlouho době chodíme pěšky. Saigon je fajn, jen to tu není moc přizpůsobeno pro chodce a musíme se neustále vyhýbat motorkám, stánkům a občas zavřít oči před probíhající krysou 
.
Na večeři si zajdeme do Mekáče. Martinovi už asi leze rejže krkem, takže jdeme do mekáče. Já si i v mekáči dávám kuře s rýží, protože rejže není nikdy dost 😄. A pak ten plast! Je to tu fakt průser. Plast se tu balí do plastu, snažíme se to redukovat, ale ne vždy se to daří. Cukrovou třtinu (mimochodem je to pecka, nechápu, proč jsem se tomu v Kambodže vyhýbala) jsme dostali do kelímku, který nám chtěli dát do pytlíku. Odpoledne v autobuse vedle mě seděla holka, která dostala vychlazenou plechovku limonády a k tomu led v plastovým kelímku, kterej byl v pytlíku!
Ubytování máme v centru a se snídaní, to miluju. Zatímco mám pohodičku a zkouším vietnamskou kávu, Martin zajde pro motorku. Ještě stihneme rychlý oběd v podobě oreo mcflurry a konečně vyrážíme. Ráda bych vám řekla kam, ale nemám tušení, prostě jedeme 
.
S velkou pokorou a skromností přiznávám, že cestování nám fakt jde. Ale s tím, jak si přidělat batohy na motorku se máme od Vietnamců ještě hodně co učit. Na křižovace nám dokonce jedna slečna začne radit, jak si je máme přidělat. Po menší úvaze zhodnotíme, že měla nejspíš pravdu. Vzadu necháme jen jeden a druhý bude mít Martin mezi nohama. Ač to může vypadat nepohodlně, je to mnohem lepší. Pro mě určitě.
Frčíme si to s větrem ve vlasech, teda v helmách a výhledy se ani 20 km od Saigonu nemění. Kolem Silnice je stále zástavba. Vlastně to tak je po celou cestu do Vung Tau.
Sehnat jídlo na ulici tu není problém. Výhra je, když mají obrázkové menu, ale i tak je to občas loterie. Dnes žádné experimenty, rejže a kuře je taková klasika. A jedna rada, jestli si myslíte, že se na motorce ve 30°C málo potíte, dejte si horkou polívku s extra porcí chilli. To opravdu pomůže 😄.
Cesta je fajn, Martin řídí, já pracuju na rovnoměrném opálení, pohodlně se opřu o batoh a jedu si jak princezna 
. Ač je cesta dost monotónní a výhledy se moc nemění, určitě se nenudím. Martin rád porušuje dopravní předpisy, i když tady je jedno hlavní – kdo jede, ten má přednost. Co se děje za vámi už vás nemusí zajímat. Tak chvíli jedeme v protisměru, občas na červenou, občas do zákazu. A všem je to jedno 😄.
Malou přestávku si uděláme u chrámu a u obchodu pro vodu a čipsíky. Lidi jsou tu úžasný, zastavíte u malého krámku uprostřed ničeho pro vodu. Dostanete židličky a spoustu úsměvů. Já jako bonus ještě poznámku, že jsem very beautiful. Ne asi.. zpocená, špinavá a rozcuchaná jsem absolutně neodolatelná 😄.
V podvečer přijíždíme do Vung Tau. Máme to přes booking, ale je to zbytečný, všude po cestě je spousta hotelů a homestay. My asi bydlíme v botanický zahradě, protože jinak si neumím vysvětlit to množství kytek. Hlavně na balkoně, nedá se tam ani projít. Ale na přespání je to ideální, relativně čistý, se snídaní za 150 Kč za pokoj.
