"zima"
Do údolí Val di Vizze přijíždíme přesně za minutu 12. Říká se tomu parádní načasování, stihneme se vyspat a ráno můžeme vyrazit na první výlet. Teploměr ukazuje mrazivých -18°C, vidina postele mě tedy těší dvojnásob.
Když vyrážíme na kopec, ještě ani nesvítí sluníčko a je pořádná zima. Kde jsou ty časy, kdy jsem jezdila v zimě do tepla? Abych zimní Itálii nekřivdila, odpoledne si užijeme teplo a sluníčko i tady. Úměrně s vystoupanými metry postupně odhazujeme jednu vrstvu oblečení za druhou. Cílem naší dnešní výpravy je kříž na kopečku Nusserkopf ve výšce 2418 m. První den hodnotím velice pozitivně. Jednak jsem nebyla první, kdo se vyválel ve sněhu. A při velmi opatrném sjezdu jsem si dala na čumák jen 2x!
Mračna na obzoru
Další ráno není po jarním počasí ani památky. Je zataženo, fouká a dnes naopak vrstvy přidávám. Moje nálada je solidární s počasím, zamračená už jsem se rovnou probudila😅.
Když budu upřímná, vůbec nikam se mi nechtělo jet. Ano, čtete správně. Ale poslední dny jsou nějak víc náročnější a nabouralo to i mou neutuchající potřebu jezdit na výlety. Stoupám do prudkého kopce pod Rifugio Passo di Vizze a už teď se netěším na sjezd dolů. Letošní sezóna byla zatím na skialpy skoupá a na lyžích jsem nejistá. Naštěstí je mi taková zima, že nemám moc prostor nad tím dál přemýšlet. Překročíme pomyslnou hranici do Rakouska a rozhodneme se vrátit zpátky. Cesta dolů je dle očekávání na nic, ale spadnu jen jednou. To mi udělá radost.
I dnešní den byl nakonec svým způsobem krásný! Tvářit se, že jste nonstop šťastný, je unavující. Občasná oblačnost je žádoucí a tak trochu osvobozující. Bydlíme na konci vesničky Sasso, není tu wifi a signál chytáme velmi sporadicky. Co víc si přát? Ideální terapie!
1*
Pohled do kalendáře napovídá začátek února, pohled z okna značí pozdní duben. Sníh nám taje před očima. Dnes zkusíme jiný směr, což v překladu znamená, že jdeme asi 2 kilometry hustým lesem, připomíná to nikdy nekončící bludiště. Zároveň je to bezpečné místo na trénování traverzu.
Třetí den si jsem konečně jistější na lyžích i cestou dolů. Skoky, výhledy, sluníčko. A sjezd, který si konečně užívám. Stejně, jako se mi sem nechtělo jet se mi nakonec nebude chtít jet domů?
Domůůů
Málem bych zapomněla, jak moc pomáhá změna prostředí. I když je to třeba jen na malou chvíli.
Znáte to taky? V jednu chvíli se vám vůbec nikam nechce, ale pak jste šťastný, že jste i přesto vyrazili? ✈️
