Můj Deník

Biškek podruhé, oprava bot, kde budu spát? zpět v Kazachstánu Do Biškeku přijíždím až pozdě odpoledne. Zase je tu šero. Moje první kroky směřuj na bazar, kde si chci nechat opravit boty. V opravně strávím dvě hodiny a odcházím s botami oblepenýma kůží. Za dvě stovky! Na místní poměry to jsou děsný

Nevěřte taxikářům. Nikdy! Skazka Valley, Issyk Kul z druhé strany, život na vesnici. Ráno jsem potřebovala brzy odjet, ale než jsem se sbalila a sehnala někoho, komu můžu zaplatit, bylo zase po 9. Navíc chudák holčina z hostelu musela běžet jen v pyžamu do obchodu rozměnit peníze (její pyžamo se skládalo

Bazar v kontejneru a místní pochoutka, co mi nechutná, resort Lenka a snídaně, to by vydalo na knihu. Když někomu napíšu, že nestíhám, tak mi to nikdo nevěří. „A co jako furt děláš?“ Jak jsem říkala, fakt nikdy nejsem sama. Tím, že cestuju sama se paradoxně dostávám k lidem blíž. Každého totiž

Hory a jezero, výhledy, život v Kyrgyzstánu, noční procházka výhody a nevýhody cestování mimo sezónu Ráno jsem se rozloučila s postarším Číňanem, který se mnou žil několik dní v hostelu (žil všude možně po světě, ale zamiloval si Kyrgyzstán, tak se tu na pár měsíců usadil a učí se rusky) a vyrazila

Ala-Archa národní park, zima a vybitý mobil, Vláďa a Dima, lepjoška za půlku Takhle si budu pamatovat Biškek. Zima a šedivo několik dní v kuse. Biskek, potažmo celý Kyrgyzstán, si se mnou zahrával. Nejdřív nemoc, kvůli které jsem v Oši zůstala mnohem déle, než jsem chtěla. Potom ta šílená cesta do

Oš, Nemoc, hnusný počasí, 13 hodin na cestě, biškek, ještě hnusnější počasí Snesu hodně věcí, ale počasí mezi ně nepatří. Nehorší je zima, a když je ještě v kombinaci s deštěm, je to v pr… Pardon. Ale tohle fakt nesnáším. A když už si myslíte, že horší už to být nemůže, tak

když nejde o peníze, tak tedy o co? Už si sama říkám na kolik jsem normální. Sedím v autobusu, kterej se buď dnes nebo nedýl zítra rozpadne a jedu na hranice s Kyrgyzstánem. Je 18:25. Venku tma jak v pytli, v autobusu slabě problikává světlo u stropu. Sem tam zahlédnu

aneb jak mě adoptovala jedna místní rodina Ráno mi Julia ťuká na dvěřde, bála se, jestli jsem se včera vrátila, ale nechtěla mě rušit. Přišla mi říct, že Murat tedy jede do Taškentu až dnes a jestli prý budu za půl hodiny hotová. No s mokrou hlavou a nezabalenou krosnou

Koho? Hory přeci! Nevím, co lidi nechápou na tom, že nechci taxi. Když stojím na místě, odkud by měl jet autobus do vesničky Miroqi, přijede ke mně auto, co už tu stojí snad dýl než já. Řidič mi tvrdí, že odtud autobus nejede, ale že mě odveze na zastávku. Přijde

Story s bankomatem část 2324563, story s taxikářema část 847394, tour de hotel, společný oběd, jak velká je uzbecká svatba? Ráno jsem se rozloučila s Jakubem. Byl smutný, prý mě chtěl vzít na oběd. A mám přijet v zimě, vezme mě na lyže a vše budu mít all inclusive a

60/120