Sotva pár hodin
Přesně po 6 týdnech se opět stávám sólo cestovatelkou. Co to znamená v praxi? Ahoj narvaný hostely plný turistů, sbohem soukromí. Ale co je nejhorší… Musím si zase začít dělat srandu sama ze sebe (bylo to jednodušší než jsem čekala 
).
).Pro jistou mám seznam, na co si dávat pozor:
Nezapomínat pas (ani jiné věci osobní potřeby) v hotelu.Mazat se opalovacím krém.Nemalovat si oči a nasadit drsnej výraz.Nezapomínat jíst a pít.Naposledy jsem byla v hostelu asi v Kambodže na ostrově Koh Ta Kiev. Hlavně ať v noci nikdo nechrápe
. Jedna z nevýhod cestování sólo v jihovýchodní Asii je ubytování. Pokoj v hostelu vyjde na osobu často dráž než soukromý pokoj pro dva.
. Jedna z nevýhod cestování sólo v jihovýchodní Asii je ubytování. Pokoj v hostelu vyjde na osobu často dráž než soukromý pokoj pro dva.
Jdu se projít do města, nechce se mi zůstávat na pokoji, není v něm ani okno. Nejspíš si na zítra najdu něco jiného. Bydlím na Backpaker street, v noci tu probíhají divoké party a ani ve dne tu není o moc klidněji. Když jsem pár metrů od hostelu, zaslechnu pozdrav.
„Ahoj“
Trošku zmateně se ohlédnu přes rameno na dvojici vysmátých kluků.
„Ahoj?“ řeknu s otazníkem na konci věty, ani jeden mi nepřipadá povědomě.
„Ahoj, vypadáš jako typická Češka, tak jsem to zkusil.“ Pokrčí rameny jeden a usměje se. Rovnou tak zodpoví mou nevyřčenou otázku.
Dáme se do řeči a když kluci zjistí, že jsem tu sama, neváhají mi na večer nabídnout společnost. Nemusím se rozmýšlet dlouho, na výběr mám buď večer s nimi nebo spánek v mém pokoji bez okna, ale za to plném lidí. Na cestách prostě nelze být sám.
Zajdu si na večeři k paní za rohem od hlavní silnice, za 24 korun mám snad nejlepší kuře s rýží jaké jsem za celou dobu ve Vietnamu jedla. Nový rok se tu slaví doma s rodinou a většina lidí odjíždí z měst na vesnice za svými příbuznými. Ale když se procházím kolem kostela, zaslechnu zpěv, neodolám a jdu se podívat blíž. Je to nádhera, lidi sedí uvnitř i venku na lavičkách. Po celém areálu jsou lavičky, svítí tu světýlka a všichni zpívají. Nabízí mi místo k sezení vedle nich a usmívají se na mě. Stojím opodál a jen to pozoruju, zpívat ve Vietnamštině ještě nezvládám 
.
.
Večer mě Míša a … třeba Petr? Jsem nemožná, zapomněla jsem jméno. Zkrátka mě kluci vezmou na oslavu Čínského Nového roku na ohňostroj. Koupí mi pivo a pomalou procházkou dojdeme k řece, odkud máme krásný výhled na noční město.
Pozorujeme ohňostroj, pijeme pivo a povídáme si. O cestování, o životě, tak nějak o všem. Jak je možný, že potkávám tak fajn lidi?
